Nejčastější výmluvy
Dovolila jsem si shrnout a lehce analyzovat nejčastější výmluvy těch, které by na sobě strašně moc chtěly pracovat, ale zkrátka nemůžou, protože:
Nemám na sebe čas
Den každé z nás je stejně dlouhý, a je pouze na nás,
jak si ho zorganizujeme, případně jak si ho necháme organizovat druhými (nadřízenými/podřízenými,
rodinou, systémem)...
V mobilu si najděte "čas strávený u obrazovky", odečtěte čas, který jste u ní strávit musely (hledání počasí, receptů, trasy, vyřizování důležitých
e-mailu/hovorů atd.)
Kolik Vám zbývá?
Mně to vychází zhruba na 2 zbytečné/promarněné hodiny denně. Což nezní nijak děsivě, ale v
přepočtu na rok to vychází na
jeden celý měsíc pročučený do telefonu!!!
To už je spousta času na procházky, cvičení, studium, četbu... i na masáže... 😉
Musím mít v kafi cukr a mlíko!
Ale nemusíte
😜
Nemůžu si to dovolit
S touto výmluvou/faktem se setkávám nejčastěji u matek na plný úvazek. Takových, co mají vždy uklizeno, navařeno, o děti a manžela postaráno a mají dojem, že masáž 1 x za měsíc je luxusem, který si nemohou dovolit.
No budiž. Ale kdo jim to zakázal? Jen ony samy!
Samy se pasovaly do této role - matky mučednice. Ty budou celý život nadávat, jak se obětovaly pro rodinu, pro druhé a samy ze života měly 💩
Přitom jim doma říkají: Odpočiň si... zajdi si... dopřej si... Ale to ony NE!
Tady nezbývá, než zakročit a pořídit takové ženě/matce/přítelkyni/sestře/dceři
třeba dárkový poukaz.
Na to nemám peníze
To je dost podobné jako "Nemůžu si to dovolit".
Jen s tím rozdílem, že už pracujeme s
omezeným rozpočtem.
Tady už je na každé z nás do čeho
investujeme raději.
Asi není možné chodit každý měsíc na masáž, kosmetiku, ke kadeřnici, na nehty, řasy/obočí, do divadla, jednou týdně na večeři a 2 x týdně do fitka nebo bazénu.
Nejde o to stihnout všechno. Jen si občas připomenout, co nám skutečně dobíjí baterky, co nám dělá radost, u čeho dokážeme vypnout...
Mně už nic nepomůže
Když budete křičet na celý svět, že Vám nic nepomůže, že už nikdy nezhubnete, že tohle a támhleto je genetické, pak Vám pomoci nedokážu.
Zkuste překonat nejdříve ten psychický blok, to fyzické pak bude následovat mnohem snadněji.
Sama jsem celý život bojovala s váhou a jejími výkyvy, zkusila snad všechny diety a různé doplňky stravy. Má váha se blížila k 80 kg na 164 cm výšky a 2 brady. Čím víc jsem cvičila, tím víc jsem pak ale dokázala "prasit".
Myslela jsem, že je vše ztracené, vyházela všechno oblečení, které jsem si pořídila motivačně o pár čísel menší.
Až s odstupem času přišlo jakési životní zklidnění (zmoudření)
a pak to šlo skoro samo.
Jím všechno, jím kdy chci, kolik chci... Dokážu své tělo překvapit návštěvou KFC i dvoudenním půstem. Pravidelně se hýbu a držím se kolem 62 kg (+ - 3).
